Ahoj,

tak už došlo i na mě. A to v pozitivním slova smyslu. Po letech, kdy jsem spokojen se svou tělesnou konstitucí napjatě čekal, kdy se ozvou první zdravotní problémy, jsem si uvědomil, že vlastně není nač čekat. A že naopak mohu preventivně dělat něco pro to, aby zdraví zůstalo zachováno jako doposud.

Obrátil jsem se na STOB, tak nějak mi přišel STOB s Tobrmanem v pěkné aliterační shodě. Miluju češtinu a hrátky s ní a proto jsem se rozhodl blogové příspěvky pojmenovávat Hubnutí STOBrmanem. Nejde ale o tým ani organizaci. Jde o mě. A mně jde o mě. Pro mě se může někdo třeba přetrhnout, ale za mě to nikdo neudělá. A to mi došlo. Je to tak jasné a přitom trochu nepříjemné to přijmout. Že na to nejsem sám, ale že sám za sebe v tom jsem. A celým sebou do toho musím jít. A já do toho jdu.

Chci elektrokolo. A jak souvisí s váhou? Výrazně. Elektrokolo má nosnost (tedy to, které jsem si vybral) 120 kg. A já chci mít ještě méně, abych si ho mohl pořídit. A elektrokolo mi potom pomůže hubnout ještě dál. Zatím budu chodit a plavat. Víc chodit a víc plavat. Oboje už totiž dělám, ale přidám.

Dostal jsem za úkol zapisovat všechno, co sním a zároveň jíst tak, jak jsem zvyklý. Daří se mi to. Těším se na další úkol a doufám, že vás bude bavit si o mé cestě za elektrokolem číst.

Na závěr trocha shrnující lyriky:

Dlouho jsem sedával nad plným stolem,

dlouho mi z lahůdek šla hlava kolem,

teď toužím cestovat s elektrokolem,

posilněn kondicí, ne alkoholem,

kráčet dál životem zdráv, bez obtíží,

těšit se z toho, jak váha se sníží,

zbavit svůj sportovní apetit mříží,

a místo salka už mlsat jen rýži.

To, co se nestalo doteď, se stane,

že to STOB zařídí? Ale kdež, ba ne,

po letech švindlů karty jsou rozdané -

hlavně JÁ musím hubnout STOBrmanem.